V posledních letech došlo k zásadní reformě právního rámce fungování českých základních škol. Nově byly stanoveny i cíle vzdělávání. Skutečné efekty těchto změn, zejména jejich dopad na každodenní podobu vyučování a učení, však nejsou prakticky známy. Tato kniha je jedním z prvních ucelenějších obrazů aktuální podoby českého základního vzdělávání krátce po spuštění reformy. Vychází z rozsáhlého empirického šetření formou smíšených případových studií pěti základních škol. Poskytuje plastický obraz každé z těchto typově odlišných škol včetně výpovědí žáků, učitelů a dalších aktérů školního života i pohledů na dění ve třídách. V tematických kapitolách ukazuje, jak se v závislosti na jedinečném kontextu různé školy vypořádávají s hlavními výzvami současného školství. Kromě věcného sdělení představuje práce i závažný přínos metodologický. Pro svou čtivou formu, v níž se střídají narativní pasáže s analytickými, může oslovit i čtenáře mimo akademický okruh. Bude zajímat i ředitele škol, studenty pedagogiky nebo tvůrce vzdělávací politiky.