Rozvod je bezpochyby bolestnou událostí, v katolické církvi o to bolestnější, že je často doprovázen necitlivými reakcemi věřícího společenství a pastoračními rozpaky duchovních. Kniha britského katolického pastorálního teologa shrnuje většinu relevantních teologických diskusí a oficiálních vyjádření k problematice rozvodů a druhých sňatků a podává vlastní argumentaci ve prospěch otevřenější pastorační politiky římskokatolické církve vzhledem k rozvedeným a znovu sezdaným. Kniha v žádném případě není obhajobou rozvodů, pokouší se však o realistický koncept pastorační péče, který je teologicky ukotven v pojetí manželství jako smlouvy-vztahu, jež bylo uznáno na II. vatikánském koncilu. Podle autora páry nemohou považovat nerozlučitelnost svého manželství za samozřejmou, nýbrž ji musejí v každém období znovu tvořit.