Kniha je analýzou teorií a koncepcí zabývajících se zrodem, růstem a pádem sociálních hnutí. Zachycuje přibližně stoletý vývoj teoretické reflexe sociálních hnutí, pozornost zaměřuje zvláště na historii posledního čtvrtstoletí, které je obdobím konfrontace teorie nových sociálních hnutí a teorie mobilizace zdrojů. Autor tyto teorie představuje především na koncepcích jejich nejvýznamnějších představitelů. Uvádí rovněž nejdůležitější pokusy o překonání odlišností těchto teorií a naznačuje další současné trendy v teoretické reflexi fenoménu hnutí. Jde o první publikaci, která se u nás systematicky zabývá vývojem teorie sociálních hnutí. Je určena pokročilejším studentům společenských věd, jejich učitelům a specialistům hledajícím východiska i argumentaci pro své vlastní analýzy.