Možnosti empirického výzkumu společností se odvíjejí od pojmů, jejichž prostřednictvím o společnostech uvažujeme. Zkoumání takových pojmů je doménou sociální teorie. Kniha čerpá z příspěvků k intersubjektivitě od sociologických klasiků a navrhuje jejich revizi. Opírá se přitom o propojení dvou odlišných teoretických pozic: hermeneutiky a kritického realismu. Nabízí intersubjektivita řešení dilematu mezi holismem a individualismem v sociologii? Co pro úvahy o intersubjektivitě znamená, že se sociální řád udržuje skrze změnu? Jak vyprávění a rozhovory mezi jedinci zasahují do dynamiky sociálního dění? Jsou historky a příběhy jen konstrukty, nebo (re)prezentují příhody, události a procesy? Umožňuje reflektivita dialogu řešit praktické problémy strukturního uspořádání společností? Co je sociální morfogeneze? A je slučitelná s hermeneutikou?