Publikace se zabývá rolí, kterou parlamenty členských zemí EU měly a mají jako kolektivní aktér politického systému EU. Publikace vysvětluje historický vývoj tohoto aktérství a poté cílí na jeho současnou podobu. V této souvislosti studie analyzuje využití instrumentů, jež parlamenty dostaly k dispozici Lisabonskou smlouvou. Kniha se zaměřuje na praxi kontroly subsidiarity u legislativních návrhů a vysvětluje, proč a do jaké míry se parlamenty na kolektivní kontrole legislativy podílejí. Hlavním závěrem knihy je, že parlamenty své kolektivní aktérství chápou jako brzdu evropské integraci. Akademické závěry kniha interpretuje také v obecném politickém kontextu, přičemž zdůrazňuje potřebu kolektivní aktérství parlamentů v EU výrazně zefektivnit a zatraktivnit.