Publikace se zabývá otázkou produktivity jednoho z děl staroegyptské literatury v kontextu literatury světové, Dialogu zoufalce a jeho duše, s cílem ustavení skupiny tvarově příbuzných děl a vystižení jejich podstaty v rovině výstavbové, stylisticko-poetologické, sémantické a žánrové. Přítomnost archetypálních prvků v tomto díle se stala hlavním předpokladem výskytu podobně zaměřených textů i ve zcela odlišných geografických i kulturních podmínkách. Dialog zoufalce a jeho duše je chápán jako prototypický textový model, na jehož základě je – dle vymezených komparativních kritérií – určována míra tvarové příbuznosti s podobnými dialogickými texty vzniklými zejména v nejstarších světových literaturách a v literaturách středoevropského areálu.