Práce se věnuje problému kauzality a vysvětlení. Snaží se odpovědět na otázky: jakou roli hraje kauzalita při vysvětlení? Co je to kauzální vysvětlení? A kde leží hranice kauzálního vysvětlení? Odpověď na první otázku se práce pokouší dát prostřednictvím kritiky koncepce, která ztotožňuje vysvětlení s argumenty a která se v polovině minulého století stala převládajícím a obecně přijímaným pohledem. Budeme-li chápat kauzální vysvětlení jednoduše jako takový typ vysvětlení, který vysvětluje daný jev pomocí jeho příčiny, pak druhou otázku můžeme reformulovat následujícím způsobem: jaká analýza kauzálního vztahu je pro teorii vysvětlení přijatelná, resp. jakou analýzu kauzálního vztahu si uspokojivá teorie vysvětlení vyžaduje? Odpověď na ni pak spočívá v hledání takové teorie kauzality, v jejímž rámci bude příčina svůj účinek nejen zapříčiňovat, ale také vysvětlovat. Toto zkoumání pak zároveň vymezuje odpověď i na otázku třetí a stanovuje hranice kauzálního vysvětlení.