K historiografii české filozofie je třeba přistupovat s některými předpoklady: V našich podmínkách se někdy mluví o české filozofii, někdy o českém filozofickém myšlení. Nejde o synonyma, filozofie označuje školskou filozofii, výsledky práce profesionálních filozofů, filozofické myšlení má širší obsah. Vyjadřuje skutečnost, že se k filozofické problematice vyjadřují nejen filozofové, ale (někdy jen příležitostně) i speciální vědci, spisovatelé, politici apod. Historie české filozofie studuje nejen proměny filozofického myšlení u nás, ale také její podíl na konstituování a formování české kultury a národního života. Dějiny národní filozofie jsou součástí dějin národní kultury a národních dějin vůbec. Do dějin české filozofie nepatří jenom díla psaná českým jazykem. Dlouhá staletí byla jazykem vzdělanců latina, později němčina. Navíc se na rozvoji filozofické práce v českých zemích podíleli i příslušníci jiných národů, jak v době pobělohorské, nebo mezi dvěma světovými válkami. Zvláštní problematiku představují pak vztahy české a slovenské filozofie.