Vyjednávání je jednou z nejčastějších lidských aktivit. Vyjednáváme s rodinnými příslušníky, se sousedy, s řemeslníky, s přáteli, s prodavači v obchodech, se svými podřízenými, nadřízenými i s těmi kolegy, s nimiž jsme funkčně na stejné úrovni, a samozřejmě také v obchodní a profesní praxi. Zatímco v dávné minulosti se „vyjednávalo“ mečem, je v dnešní civilizované společnosti nejefektivnějším vyjednávacím nástrojem naše komunikační schopnost. Stejně jako např. šerm má svá pravidla, je i vyjednávání systémový proces, obsahující praxí prověřená pravidla, jejichž dodržování je pro dosažení úspěchu ve vyjednávání nezbytné. Komunikačním arzenálem, který k tomu máme k dispozici, jsou otázky, argumenty, projevy neverbálního a paraverbálního charakteru, naše schopnost vnímat a správně interpretovat informace, jež nám v průběhu vyjednávání dodávají naše smyslové orgány. K tomu samozřejmě patří i důkladná příprava , která má rovněž své zákonitosti.
V dnešní době, kdy se nám opět otevřel přístup do „velkého světa“ (a to platí i v opačném směru), je téma vyjednávání o to aktuálnější. Zvyšuje se podstatně frekvence našich setkávání se zahraničními partnery, ať již v kontextu osobního, podnikatelského nebo profesního života, kteří jsou zpravidla ve vyjednávacích praktikách dobře trénováni. Ti pak přinejmenším ocení takového partnera v komunikaci, který zvládl pravidla vyjednávání na jejich úrovni. To je rozhodně silnější výchozí postavení než komunikační tápání a chytání se nejrůznějších replik jako pověstného stébla.