Ještě před patnácti lety byl vstup do manželství a založení rodiny samozřejmou součástí životních plánů převážné většiny mladých lidí v ČR. Avšak již od poloviny 90. let se začaly dít změny, které z populačního vývoje učinily mediálně i politicky ostře sledované téma. Demografický režim bývalé společnosti reálného socialismu odezněl a začal být nahrazován novým režimem, pro nějž je typická nízká sňatečnost a porod v pozdějším věku. Nově nastupující mladé generace mužů i žen se stále více vzdalují svým rodičům z hlediska typů svazků a reprodukčních strategií, které volí.
Do jaké míry je současný vývoj demografického chování žádoucí z hlediska budoucích potřeb české společnosti? Prohlubuje se protiklad mezi zájmy jednotlivců a zájmy společnosti jako celku? Existují nějaká opodstatnění k tomu, aby se stát aktivně zabýval populačními otázkami? Jaké jsou reálné možnosti pronatalitních opatření? Podobné otázky nejsou středem zájmu pouze demografů a sociologů, kladou si je odborníci z nejrůznějších společenských věd, klade si je i široká veřejnost a v neposlední řadě i politici. V knize, kterou předkládáme, se snažíme nejen zachytit některé z probíhajících trendů demografického chování současné české společnosti, ale také naznačit odpovědi na výše zmíněné otázky. Příčiny změn jsou velmi široké, takže při interpretaci probíhajících jevů je nutné vycházet nejen z demografické statistiky, ale i z dalších zdrojů, mezi nimiž stále většího významu nabývají tzv. šetření populačního klimatu. Převážná část příspěvků v této knize se opírá o zjištění mezinárodního srovnávacího šetření The Acceptance of Populotion-related Policies (PPA2), které v ČR proběhlo na reprezentativním vzorku populace v roce 2001.