„Dovedně žitá přítomnost přináší příjemnou budoucnost“, tak lze jednou větou vyjádřit výsledek výzkumu sociálních reprezentací smrti u populací theravádových mnichů a jejich podpůrců na Srí Lance, který je v historii československé psychologie jedinečným příkladem etnopsychologického výzkumu. Hlavní důraz je v textu kladen na metodologický a empirický aspekt výzkumu, který vychází z teorie sociálních reprezentací. Kulturní zásobárna vědění geograficky situovaná na Srí Lance nabízí respondentům jak běžně sdílenou zásobu výkladů světa, vědění „jak to je“, tak i širokou paletu způsobů zvládání smrti, v každodenním životě trénovaných a aplikovaných dovedností „jak na to“. Aplikované dovednosti společně s účelem jejich praktikování diferencují jednotlivé typy sociálních reprezentací smrti na Srí Lance. Homogenita výkladů „jak to je“, dostupnost praktických dovedností „jak na to“ a sdílená představa či žitá hodnota transcedence smrti, toho nesmrtelného–Nib­bāny, jsou těmi aspekty, které diferencují kulturní reprezentace smrti na Srí Lance a v České republice. Závěrečnou tečku knihy tvoří návrh využití výzkumných zjištěných pro změnu stávající praxe nakládání se smrtí.