Kniha je autentickým souhrnem deníkových záznamů známého českého jezuity, který se věnuje zejména péči o lidi na okraji společnosti (vězňové, Romové, bezdomovci). Teologicko-filozofickými rozbory nezatížený text vypovídá nejen o pouti, kterou 62letý František Lízna absolvoval v dubnu – srpnu 2004, ale hlavně o jeho vidění světa. V knize nechybějí situace, v nichž se tento kněz při zápasu sama se sebou dostává do situace těch, o které se většinu svého života staral a na které formou "modlitebního losování" nezapomíná ani při této cestě. Prostý neliterární styl autora, s kterým koresponduje i výtvarný doprovod knihy, umožňuje snadnou orientaci v textu i člověku, který se nepohybuje v církevním prostředí. (Deník je doplněn řadou cenných dokumentů - fotografií, kopií původního deníku, poutnickou knížkou, dopisem Václavu Havlovi, pozdravem od současného prezidenta Václava Klause). P. František Lízna SJ, narozen 1941 v Jevíčku, roku 1968 vstoupil k jezuitům, na kněze vysvěcen v roce 1974, do roku 1989 nedostal státní souhlas. Vystřídal celou řadu manuálních zaměstnání, čtyřikrát vězněn z politických důvodů. Je signatářem Charty 77. Zaměřuje se na pastoraci Romů, bezdomovců a vězněných - od roku 1995 působí ve farnosti Vyšehorky u Mohelnice, donedávna byl navíc vězeňským kaplanem v nedaleké věznici Mírov. Od roku 1992 se ze solidarity hlásí k romské národnosti. Je držitelem Ceny Františka Kriegla "Za obětovavou práci s odsouzenými" a Řádu TGM "Za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva".