Současný český sborový repertoár je nesmírně bohatý a stylově pestrý. Zásluhou četných skladatelů a interpretů nelze v žádném okamžiku říci, že jej lze beze zbytku zmapovat, či dokonce interpretačně a analyticky obsáhnout. Proto jsou texty zaměřené tak jako předložená monografie stále potřebné. Tato ovšem poskytuje nejen informace o současném stavu české sborové tvorby, když přináší analýzy vybraných sborových děl jako určitých typů (a tedy reprezentativních zástupců) soudobých sborových skladeb, ale představuje též pozoruhodné historické souvislosti ve vývoji naší sborové tvorby. Všestranným a vyčerpávajícím pohledem na zvolenou problematiku jeví se jako přirozené vyústění soustavného zájmu autora o úlohu lidové písně v současné české sborové tvorbě.
V souladu s názvem autor pro svou publikaci stanovuje úkoly, z nichž vysvítají cíle. Zde snad lze pouze podotknout, že sám cíl je definován tak, aby si čtenář byl schopen jeho obraz poskládat na základě vlastního porozumění textu a zevrubné charakteristiky textu, jehož četba čtenáře očekává.
Pozoruhodná je také charakteristika použité literatury, zvláště když vezmeme v úvahu, že se autor zmiňuje i o diplomových a graduačních pracích. Dokládá to nejen pisatelův široký přehled o literatuře (i o textech nevydaných), jež se problému věnuje, ale také o úrovni, na níž jsou hudebníci, sbormistři a hudební pedagogové připravováni pro své profese, a to i pod vedením samotného autora.
Místo lidové písně v české společnosti, kritické hodnocení pohledů na tento problém v literatuře a charakteristiku sbírek a zpěvníků nalézáme v první kapitole. Považuji za důležité vyzdvihnout především důkladné zmapování sbírek na regionálních úrovních, charakteristiku zpěvníků i jasné stanovení kritérií pro tzv. prvotní a druhotnou existenci lidové písně. Tato klasifikace je nakonec pro celý text směrodatná a umožňuje bezpečně roztřídit určení písní jednak pro interpretaci v rozmanitém obsazení, jednak pro pedagogické účely v úloze nástrojových instruktivních skladeb a také pro využití didaktické.
Postižení didaktické úlohy lidové písně, tedy jejího specifického uplatnění v této funkci, považuji v takto koncipovaném textu rovněž za důležité. Autor si tu všímá rozvoje hudebních dovedností budoucího učitele hudební výchovy a učebnic, jež k tomuto rozvoji slouží. Podobně hodnotím důkladnost, s níž si S. Pecháček všímá výskytu lidové písně v artificiální hudbě, a to jak ve formě citací, tak stylizací. Uvádí nejen známější skutečnosti, ale také skladby autorů, kteří jsou nyní s určitým časovým odstupem zapomínám. Dochází tak k překvapujícímu množství děl a jejich souvislostí s lidovou hudební kulturou. Taktéž zevrubně mapuje zájem o lidovou píseň z hlediska literárního a folkloristického. Využívá při tom prací, jež se zabývaly touto problematikou v časech, kdy vůbec začala být aktuální, i textů zcela současných.
Historii sborových úprav lidových písní se autor věnuje ve 2. kapitole, a protože v centru jeho uměleckého i vědeckého zájmu stojí skladby pro dětské a ženské hlasy, nalézáme zde právě skladby pro tato obsazení. Pecháček provádí čtenáře historií žánru od jeho
obrozeneckých počátků po současnost, a představuje tak široké zázemí, z něhož vzápětí,
vybírá reprezentativní cykly současnosti k podrobnějším analytickým charakteristikám.
Struktura a obsah textu nabízejí zcela jistě možnost, aby předložená monografie byla využita v následujících oblastech, jež kladou zvýšené nároky na kognitivní funkci textů:
a) jako studijní opora v pregraduámí přípravě učitelů hudební výchovy a především sbormistrů
b) v postgraduálním (doktorském) studiu hudební teorie a pedagogiky, a to nejen pro rozvíjení obzoru mladých vědců, ale též jako vzor pro koncepci analytických studií a prací,
c) na poli neprofesionálním, aby významnou měrou prohloubila vzdělání amatérských hudebníků, sbormistrů, sborových zpěváků či běžných posluchačů.Všechny výše doporučené oblasti lze stanovit zejména proto, že autor nepřináší jen informace, ale klade před čtenáře text naplněný souvislostmi a interpretacemi přesně v duchu nejkvalitnějších monografických prací, jež sice mohou vycházet z momentálního stupně poznání, jež však tento moment překračují do daleké budoucnosti.