Václav Makrlík se ve své knize Češi a Evropa pokusil publicistickou formou vyložit české politické dějiny z hlediska začleňování našeho národa do dobových evropských struktur. Ukazuje, jak nacionalistická a později komunistická historiografie tyto kroky buď ignorovala a nebo desinterpretovala ve smyslu národnostní či třídní nenávisti. Překonáme-li tato nepochopení, jeví se dnešní začleňování České Republiky do Evropské Unie jako logické pokračování v díle předků, od Přemyslovců až po Masaryka, kteří byli nuceni řešit podobné problémy, s nimiž se potýkáme dodnes. V této souvislosti se vynořuje zajímavá otázka, na kterou není snadné ani nutné podat definitivní odpověď, totiž zda v české politice vůči Evropě můžeme odhalit nějaký „genetický kód“, nějaké stereotypy, které nás vedou či svádějí na této cestě. Autor na to odpovídá nakonec úvahou o idejích integrace, humanity a víry, které jakoby tvořily směrnice našeho národního usilování.